Téměř před dvaceti lety, na naší první přednášce k úvodu do filozofie nám, mladým studentíkům, bylo řečeno, že jistota neexistuje. Žádné jistoty v životě člověka nejsou. Jediné, co je jisté, je změna. Pro mladého člověka, už tak dost tápajícího, je to těžce uchopitelná, a hlavně pochopitelná myšlenka, jejíž potvrzení však navzdory všemu zažívá každý den. Někdo z nás je schopen si skutečnost, že všechno podléhá změně, uvědomit dříve, někdo později a někdo vůbec. Pamatuji si, jak dlouho jsem si pohrávala s touto myšlenkou, ale teprve ve chvíli, kdy se mne nějaká významná změna dotkla, jsem ji dokázala pochopit – hlavně díky tomu, že jsem ji procítila, někdy až na dřeň.
Druhá, sofistikovaná myšlenka, která mi nedá dodnes spát, je výrok – každá změna „bolí“. Je úplně jedno, jestli se jedná o změnu v náš prospěch, tedy chtěnou, anebo změnu nečekanou, bolestivou. Všechny změny indikují posun do neznáma a výstup ze známého a příjemného. Někteří z nás změny vyhledávají, protože pak mají pocit, že žijí naplno, někteří se naopak změnám vyhýbají a upřednostňují bezpečí poznaného. Ať už jsme fanoušci prvního či druhého týmu, život se nás prostě neptá na náš názor či na preference a udeří. Někdy dost nečekaně a hodně bolestivě. Říká se, že se nám v životě dějí věci, které jsme připraveni zvládnout. Ale, jak se můžeme připravit na ztrátu blízkého člověka, ztrátu dosavadního zdraví či na ztrátu práce, která v nás vytvářela pocit potřebnosti? To se zřejmě nikde neučí, protože pokud ano, tak bychom všichni tvořili jen šťastné a spokojené lidstvo.
Co se ale můžeme naučit, je náš emocionální postoj, který k dané změně zaujmeme. Pocit, který směřujeme k dějící se změně, je klíčový pro naše budoucí nastavení. Když projdeme fázemi vzteku, odporu a zoufalství, které jsou důležité pro náš vnitřní posun, můžeme si sami určit, jak se vše bude vyvíjet dál. Proč? Protože máme možnost volby – vždycky, alespoň té mentální, a ta je nejdůležitější.
Před pár dny jsem ležela na studené podlaze v koupelně, plakala a prosila o vysvětlení toho, co se mi stalo. Snažila jsem se dostat odpovědi od boha či vesmíru, ale bez úspěchu. Zřejmě jsou introverti, protože spíš než odpověďmi prokazují svou existenci činy.
Ve chvíli největšího zoufalství ke mně přišla myšlenka, že mám vždycky možnost volby a je jenom na mně, jak to všechno bude. A to je velmi úlevné. Pokud zaujmeme svůj postoj k dané změně s pozitivním přístupem, to znamená, že ji přijmeme a nebudeme se jí bránit, později na ni budeme nahlížet s jinými pocity. Pokud ale zůstaneme ležet na té studené podlaze, nikam se neposuneme. Některé změny jsou nevyhnutelné, některé změny jsou dobrovolné, ale žádná z nich není jednoduchá. Vím, jak dokáží zamotat hlavy a polámat srdce. Nicméně téměř každá změna je důležitá pro náš rozvoj, bez nich bychom nemohli růst. I když to někdy sakra bolí.
A tak plačme, vztekejme se, stěžujme si, hystericky se smějme, ležme na studených podlahách, ale nikdy nezapomínejme na to, že vždy máme možnost volby měnit svůj pohled a postoj.