Toť otázka a možná i životní úkol každého z nás. Během dne nám myslí proběhne 40 000 až 60 000 myšlenek. Nabízí se tedy další otázka, jak moc dobře si všechny myšlenky uvědomujeme, jak velkou pozornost jim věnujeme a nakolik jsou to myšlenky pozitivní, laskavé a hlavně pravdivé. Ruku na srdce – pokud se teď na chvíli zastavíme a uvědomíme si, co nám právě teď proudí myslí, asi to nebude zaměřeno na světový mír a lásku k bližnímu… Náš myšlenkový obsah se bude spíše věnovat přízemnějším aktivitám, jako je hodnocení našeho pracovního výkonu, rodinného života, případně hodnocení lidí kolem, což je takový oblíbený zvyk našich divokých myslí. Většina našich myšlenek je zatížena minulostí a ovlivněna strachem z budoucnosti. Stejně tak je doprovází hodnocení a kritika, ať již sebe sama nebo ostatních.
Nicméně – co kdybychom se jednou ráno probudili, otevřeli oči a uvědomili si, že nejsme to, co si myslíme? Že je možné mít mysl pod kontrolou, a nikoliv být pod její nadvládou? Že nejsme otrokem našich myšlenek? Ano, je to možné, ale chce to čas, dřinu, trpělivost a víru, že se to podaří. Po meditacích, ve kterých pozorujeme myšlenkové obsahy, můžeme být dost často překvapení tím, o čem přemýšlíme, čeho se bojíme a co nás limituje v žití šťastnějších životů.
Naše myšlenky nás mohou zraňovat, podceňovat, ničit a někdy dovádět k mentálnímu šílenství až nesmírné bolesti, která je neuvěřitelně skutečná. Myšlenky mohou bolet, jsou schopny zabíjet náš potenciál, sebelásku, sebeúctu, nazírání na svět a přístup k ostatním lidem. Myšlenky někdy dokážou vytvořit paralelní světy utrpení a katastrof, které se ještě nestaly a možná se nikdy ani nestanou. Myšlenky na minulé události umějí s vyčítavým tónem přinést smutek nad něčím, co už nedokážeme změnit, předělat či schovat.
Proto je vždy dobré si uvědomit, že nejsme jejich otroky a my sami si tvoříme vlastní realitu tím, jaké myšlenky pečlivě a uvážlivě volíme.