Žijeme ve světě neustálé změny, šílených dnů a zběsilého tempa. Dny nám utíkají a často protékají mezi prsty. Mnohdy si uvědomíme, že je najednou čtvrtek večer, a my si nepamatujeme předchozí dny. Čí je to vina? Naše? Našich rodin? Světa kolem nás či našeho životního tempa, které je někdy rychlejší než světlo? Těžko říct a zbytečně hledat obětního beránka.
Jsme obklopeni spoustou „chytrých“ rad, guruů a návodů, jak žít kvalitnější a lepší život. Jenže není to jenom brána do pekel, když si na sebe nabereme další povinnosti, jak se naučit zklidnit a hodit se do zenu? Možná je, a možná není.
My lidé neustále toužíme po lepším světě a prostředí, nicméně při veškeré té práci jsme zapomněli na vylepšování svého světa vnitřního. Protože to krásné, čím se obklopujeme, by mělo být nejdřív uvnitř v nás. Pokud bychom si měli vybrat mezi domovem v luxusní bezpečné čtvrti plné zelených stromů a ve čtvrti, která je plná násilí, nebezpečí a rozpadajících se domů, pravděpodobně si vybereme tu první variantu. A proč? Dobrá otázka. Zřejmě si přejeme žít v klidu a bezpečí, obklopeni harmonií. Jenže oplýváme klidem a harmonií i uvnitř? Jak se staráme o náš vnitřní prostor?
Pojďme se na chvíli zastavit, posadit se a zavřít oči. Svou pozornost nyní upřeme na naši mysl a pár okamžiků budeme pozorovat, jaké myšlenky nás doprovázejí. Jen se nebojte a udělejte to. Za chvíli oči opět otevřete a můžete pokračovat ve čtení tohoto skvostného kousku.
Čeho jsme si všimli při tomto krátkém zastavení? Jaké myšlenky se nacházejí v naší mysli? Nejspíš ty, které jsou hodnotící, analytické; myšlenky vztahující se k minulosti či budoucnosti; myšlenky oplývající strachem a úzkostí, ale také myšlenky, které jsou spojené s láskou a těšením se. A jsme tady, v jádru pudla. Velká část myšlenek je naprosto zbytečná a neužitečná, protože se vztahuje buď k minulosti, kterou nemůžeme změnit, anebo k budoucnosti, kterou vůbec neznáme a změnit ji také nedokážeme. Myšlenky nás mohou ničit, stresovat, vyvolávat strach a paniku, ačkoliv neznamenají absolutně nic; absolutně nic – což je velmi úlevné, nemyslíte? Jeden moudrý guru[1] řekl – „Jsme to, co si myslíme“, to nás teď může vést k zamyšlení, zda by skutečně nestálo za to, trochu předesignovat obsahy našich myslí, že?
O mysli se říká, že je naším nejsilnějším nástrojem. Proč ji tedy nevyužít v náš prospěch, a nikoliv proti nám? Mysl je mocný nástroj k řešení problémů. Je vytvořena na velké věci, a hlavně na přežití, stále hledá prostor, kde by se mohla uplatnit, a pokud zrovna nemá skutečného nepřítele, tak vymýšlí super skvělé strategie na běžné situace. Nicméně to my nepotřebujeme. My potřebujeme klid a mysl dostat pod kontrolu, protože my nejsme naše mysl. A to je, opět si troufám připomenout, hodně velká úleva.
Pokud se ztrácíte ve světě zenu a nevíte, jakou cestu, techniku, filozofii či návod zvolit, vůbec se tím netrapte. Naprosto dostačující a efektivní je, když se každý den zastavíme na deset minut a dovolíme si pozorovat své myšlenky bez toho, aniž bychom je hodnotili. Stejně tak si stačí sednout do pohodlného sedu a přesunout pozornost k vlastnímu dechu. Po delší době této vědomé praxe zjistíme, že si vroucně přejeme odejít z neutěšeného prostředí, kde jsou jenom polorozpadlé domy a žádné obyvatelstvo, do zeleně v bezpečném, klidném a harmonické prostředí. Díky těmto zastavením se naučíme být v přítomném okamžiku a náš čas se zpomalí, protože bude víc žít.
Pro hlubší praxi se inspirujte na www.forendors.cz/yogaAmani
[1] Buddha